Už je to téměř 7 měsíců co se naše rodina rozrostla o nového člena. Vlastně jsem se dnes poprvé musela zamyslet nad tím co mě můj syn naučil. Říká se, že rodiče rostou s dítětem.. a je to tak.
1. Každé ráno se nejlépe začíná úsměvem!
2. Hned po úsměvu musí následovat dobrá snídaně, bez paliva se přece den dobře zahájit nedá.
3. Pokud ti připadá něco srandovní, směj se. I když jde o trhání papíru.
4. Pokud jsi nešťastný, plač. Dostaň to ze sebe, upusť pár slz a bude zase lépe.
5. Je-li někdo v tvém okolí nešťastný, obejmi ho a nepouštěj.
6. Kdykoliv je vhodný čas tančit a zpívat.
7. Každý den se uč něco nového.
8. Pokud máš radost - výskej, směj se, křič.
9.Vždy je potřeba najít si čas na šlofíka. (To platí spíš pro syna, než pro mě :)
10. Pokud máš někoho rád, dávej mu to často najevo.
11. Nikdo nechce usínat sám. Chce to ukolébavku a pořádně uhladit. (Rozuměj..Hladit do usnutí. Zde ale každému podle gusta. Někomu stačí objetí :)
A jistě toho bude ještě přibývat.
pondělí 19. října 2015
čtvrtek 18. června 2015
18/6
John Le Hooker - Crawling King Snake Blues
Zen je cesta samoty:
Myslet sám za sebe
Jednat sám za sebe
Praktikovat sám za sebe
Trpět sám za sebe
Jsem mistr zenového klidu.
A pokud jím nejsem, tak jednou budu.
...
Matka je tvor z mytických bájí.
Tvor s nekonečnou trpělivostí a laskavou náručí.
Vodopádem šeptaných slov své dítě utěšuje, zpívá, vypráví příběhy bardů.
Matka je tvor, který své dítě dokáže zahltit nezměrnou láskou.
Je to tvor, který přežil do dnešních dní.
Čest všem matkám.
Sláva otcům, kteří pochopili..
Tvor s nekonečnou trpělivostí a laskavou náručí.
Vodopádem šeptaných slov své dítě utěšuje, zpívá, vypráví příběhy bardů.
Matka je tvor, který své dítě dokáže zahltit nezměrnou láskou.
Je to tvor, který přežil do dnešních dní.
Čest všem matkám.
Sláva otcům, kteří pochopili..
čtvrtek 11. června 2015
11/6
Uběhlo přes půl roku.. Páni!
Ani nedokážu popsat co vše se změnilo a přesto zůstalo stejné.
Stala jsem se matkou. Přežila jsem porod. Congratz Lucy! Každý den se opět setkávám a střetávám s nevyžádanými názory na to proč nekojím, proč nosím dítě v šátku, proč má moje dítě na sobě to co má, proč ho nenechávám vyplakat, proč s ním spím v posteli. Whatever..
Šestinedělí je jedna velká šílenost. Období hormonů lítajících do závratných výšin a v další vteřině padajících do propastí. Do toho poporodní zdravotní stav a hlavně - miminko! Dítě, se kterým se sžíváte. Dítě, které milujete, ale stejně by jste ho občas nejraději vrátili odkud přišlo (to naštěstí není fyzicky možné). Období pochybností zejména o sobě samé. Od prvního dne jsem věděla, že to nezvládnu. Od prvního dne jsem se snažila dělat maximum.
Teď má to moje malý štěstí už dva měsíce a já ho miluju celým srdcem a dělám každý den vše možné i nemožné pro to, aby se na mě usmál. Většinou to zahrnuje "prdění pusou", vyplazování jazyku, zpívání, vyprávění o "houšence šupatý" a zejména krmení - naše dítě se dokáže velice hlasitě projevovat, když na něj příjde hlad. Občas mu taky vyhrožuju, že ho odnesu našim tmavším spoluobčanům ( v těchto chvílích se ho vždy zastává tatínek a razantně ho ujišťuje, že samozřejmě nikam nepůjde). A naše malá příšerka se kření svým vlastním zkřehotavým způsobem, pod kterým jen rodič může vidět ten nejkrásnější smích na světě.
Každý den se snažím utrhnout si kousek času pro sebe. Ať už jde o kafe, seriál, knihu nebo cvičení.. už tak 4 týdny se mi to daří. Zejména díky vydatné pomoci mého manžela. O příšerku se stará s láskou, zpívá mu, tančí, přebaluje ( i když před porodem zarytě tvrdil, že to Né! Nikdy v životě! ), krmí, hopsá na míči, občas taky vyhrožuje - jen po svém. Příšerka nám oplácí úsměvem, natahováním ruček a radostnými výkříky eeeh, aaah, uuuu..
A my se stále svorně shodujeme na tom, že stejně bude paráda, až se naučí formulovat myšlenky i jinak (rozuměj - slovy) a začne alespoň lézt ( a přestanou ty šílený koliky!!).
Mateřství je asi nejtěžší úloha v životě ženy a to zejména proto, že u toho nesmí zapomenout býti ženou..
...
Přemýšlím o tom, že si asi podholím vlasy..
Ani nedokážu popsat co vše se změnilo a přesto zůstalo stejné.
Stala jsem se matkou. Přežila jsem porod. Congratz Lucy! Každý den se opět setkávám a střetávám s nevyžádanými názory na to proč nekojím, proč nosím dítě v šátku, proč má moje dítě na sobě to co má, proč ho nenechávám vyplakat, proč s ním spím v posteli. Whatever..
Šestinedělí je jedna velká šílenost. Období hormonů lítajících do závratných výšin a v další vteřině padajících do propastí. Do toho poporodní zdravotní stav a hlavně - miminko! Dítě, se kterým se sžíváte. Dítě, které milujete, ale stejně by jste ho občas nejraději vrátili odkud přišlo (to naštěstí není fyzicky možné). Období pochybností zejména o sobě samé. Od prvního dne jsem věděla, že to nezvládnu. Od prvního dne jsem se snažila dělat maximum.
Teď má to moje malý štěstí už dva měsíce a já ho miluju celým srdcem a dělám každý den vše možné i nemožné pro to, aby se na mě usmál. Většinou to zahrnuje "prdění pusou", vyplazování jazyku, zpívání, vyprávění o "houšence šupatý" a zejména krmení - naše dítě se dokáže velice hlasitě projevovat, když na něj příjde hlad. Občas mu taky vyhrožuju, že ho odnesu našim tmavším spoluobčanům ( v těchto chvílích se ho vždy zastává tatínek a razantně ho ujišťuje, že samozřejmě nikam nepůjde). A naše malá příšerka se kření svým vlastním zkřehotavým způsobem, pod kterým jen rodič může vidět ten nejkrásnější smích na světě.
Každý den se snažím utrhnout si kousek času pro sebe. Ať už jde o kafe, seriál, knihu nebo cvičení.. už tak 4 týdny se mi to daří. Zejména díky vydatné pomoci mého manžela. O příšerku se stará s láskou, zpívá mu, tančí, přebaluje ( i když před porodem zarytě tvrdil, že to Né! Nikdy v životě! ), krmí, hopsá na míči, občas taky vyhrožuje - jen po svém. Příšerka nám oplácí úsměvem, natahováním ruček a radostnými výkříky eeeh, aaah, uuuu..
A my se stále svorně shodujeme na tom, že stejně bude paráda, až se naučí formulovat myšlenky i jinak (rozuměj - slovy) a začne alespoň lézt ( a přestanou ty šílený koliky!!).
Mateřství je asi nejtěžší úloha v životě ženy a to zejména proto, že u toho nesmí zapomenout býti ženou..
...
Přemýšlím o tom, že si asi podholím vlasy..
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)